Cilka Marinová je zářným příkladem, který dokazuje, že se z Hubu dá dělat téměř cokoli. Vystudovaná lékařka zahájila před časem neúnavný boj proti nadváze u dětí. Se svým manželem Zlatkem, vyhlášeným obezitologem, se pravidelně objevuje na stránkách časopisů, internetových serverech i v televizi, kde se snaží bořit zažité předsudky. Kila navíc totiž nejsou jen estetickým problémem, ale také závažným zdravotním rizikem.
Velkou část své profesní kariéry strávila Cilka ve farmaceutických společnostech pro výzkum a léčbu vzácných chorob. “Chtěla jsem pracovat na klinice, ale tehdy bylo nemožné sehnat místo ve stejném městě jako byl zaměstnán manžel. Když mi z jedné firmy nabídli možnost starat se o prodej léků ve střední Evropě a později na Blízkém východě, přijala jsem to jako dočasnou alternativu. A nakonec z toho bylo 15 let,” vzpomíná s úsměvem Cilka. Kvůli velkému pracovnímu nasazení ale nemohla věnovat dostatek času na podporu Zlatkovým aktivitám. “Potřeboval někoho, kdo by mu pomohl se strategickým a projektovým managementem, aby se osvěta o dětské obezitě šířila rychleji. Dala jsem tedy výpověď a naplno se do toho vrhla.”
Jedním z největších mýtů, kterým Česko oplývá, je, že obezita u nás není problémem. “Každý si s nadváhou asociuje třeba USA, ale faktem zůstává, že jsme téměř na stejné úrovni. Navíc v Americe už zavedli preventivní program, od toho jsme my ještě na míle daleko,” upozorňuje Cilka. “Všude se setkáváme s reklamou proti kouření, přestože je to druh rizika, který lze identifikovat mnohem snáz. Podle statistik je přitom celá polovina dospělých obézních a každé sedmé dítě trpí nadváhou. Bojím se, že se tahle situace pomalu stává standardem spíš než alarmující výzvou k řešení.” Z toho důvodu se rozhodli manželé Marinovi rozjet dva projekty, jejichž záměrem je vytvořit odbornou platformu pro lékaře i veřejnost. Společným úsilím organizují osvětové semináře, pořádají konference a publikují články zaměřené na správnou a včasnou diagnostiku nemoci. Jejich hlavní cílovou skupinou jsou zejména matky, které často nejvíce podléhají všeobecně přijímaným mýtům o stravování dětí. “V dnešním světě výhodných baleních, kalorické národní kuchyni a slazených nápojů je vlastně mnohem běžnější obezitu získat než ji nemít.” Cilka také zdůrazňuje, že analýzy navíc prokazují horší kvalitu dětského jídla: “Člověk si v naivitě koupí šunku pro děti, protože si myslí, že je lepší. Ve skutečnosti ale obsahuje mnohem více soli než ta bez obrázku smějícího se chlapečka.”
Prevenci je třeba začít s dostatečným předstihem. Vzhledem k tomu, že žijeme v obezitogenním prostředí s nepříliš zdravou životosprávou, předcházet by jí měly začít už těhotné ženy. “Dost často slyším, jak někdo říká: ‘Jez za dva.’ To je ale hloupost, dítě odebírá matce pouze 20 % živin, takže stačí navýšit porce pouze nepatrně,” vypočítává Cilka. Později není vhodné ani nutit děti k dojídání jídla nebo je naopak motivovat, aby jedli víc jak pětkrát denně. Kohoutková voda představuje navíc plnohodnotný nápoj, který je často rodiči podceňován. Ve velkých městech může být problémem i pohyb. Děti přemisťující se všude hromadnou dopravou mají výrazně sníženou fyzickou kondici. Přitom stačí nastoupit o zastávku dál a vystoupit o jednu dřív, aby došlo ke spálení dostatečného množství kalorií. “A hlavně se musíme zbavit toho populárního argumentu, že z obezity děti přece vyrostou,” uzavírá Cilka.
Přestože oba projekty www.
